Anketa

Které téma je pro Váš osobní rozvoj nejpřínosnější?
Celkem hlasů : 33

Význam pocitů, intuice a emocí

Jelikož je většina informací našemu vědomí nedostupná, potřebujeme v řadě životních okamžicích využívat nejenom svůj rozum, ale také naše pocity a intuici. Zejména v situacích, které jsou pro nás nové, se bez nich neobejdeme. Naslouchání pocitům se v naší společnosti neučíme a pokud tuto křehkou dovednost neovládáme, projevuje se to v mnoha oblastech. Zmíním ty nejdůležitější.

Bez vnímání svých pocitů neumíme zvážit zpětnou vazbu a pokulhává tak naše sebereflexe. Naše sebe-vědomí tak bez vnímání pocitů není možné postavit na reálných a stabilních základech.

V situacích, které jsou pro nás zcela nové (a těch je většina) se bez vnímání pocitů a intuice nemáme o co opřít. Lidé se tak často chytají berliček v podobě toho, jak „je to správně“, nebo „jak to dělají ostatní“. Tímto způsobem ovšem na nic originálního nepřijdou, a už vůbec ne na to, co je pro ně samotné zajímavé, důležité a přínosné.

Pokud člověk nevnímá své pocity, nerespektuje ani názory lidí, kteří se svými pocity řídí. Často jsou díky své nevnímavosti k sobě samému nevnímaví i k názorům druhých. Pokud totiž nejsou přesvědčeni prostřednictvím logických argumentů, které by korespondovaly s jejich vlastní logikou, neumí odlišný názor brát vážně. Neumí si totiž představit, že názor může vycházet z odlišných zkušeností, nebo pocitů, které jsou pro ně „neprůkazné“. V důsledku toho se týmové porady mohou podobat nikoli tvůrčí práci, ale naopak přetlačování o to, kdo má správnější názor. Tento způsob bohužel nevede k tomu, aby se našlo pro firmu nejlepší řešení reflektující názory a zkušenosti lidí, ale vede ke zvolení řešení člověka, jenž svůj názor umí či může nejlépe „protlačit“.

Jednou ze závažných logických konstrukcí, proč lidé neberou pocity a intuici stejně vážně jako rozum, bývá neznalost toho, co to vlastně pocity, intuice a emoce jsou. Význam těchto pojmů se někdy v jejich slovníku zcela stírá. Častým vnitřním důvodem pro potlačování pocitů a emocí bývá řídící myšlenka, která člověku říká “nejsem žádná hysterka”, nebo „nejsem přece nějaký přecitlivělý slaboch“. Individuálních důvodů může být mnohem více. Co nám tedy vlastně říkají pocity, intuice a emoce?

Od první minuty našeho zrození zažila naše osobnost celou řadu zážitků. Nikdo z nás si je však ve skutečnosti z větší části nepamatuje. Jinými slovy, naše zkušenosti jsou našemu vědomí nedostupné. Řadu informací máme také geneticky zakódované. Předáváním zkušeností prostřednictvím genů se zabývá obor epigenetika. O osobnostních předpokladech zděděných po předcích se můžeme přesvědčit u lidí, kteří vyrůstali bez vlastních rodičů, a přesto se vydali cestou velmi podobnou některému z rodičů. Geneticky předanou zkušeností může být i talent. Zkušenosti získané naším vlastním životem a snad i životem našich předků, jsou tedy z velké části uložené v našem podvědomí, ale i v každé buňce našeho těla. Do našeho vědomí k nám pronikají prostřednictvím celého těla - formou pocitů. Můžeme mít pocity napětí, svírání u srdce, tíhy, ale také pocity získané “čtením” mimiky jiného člověka. Pocity jsou pro nás zkrátka důležitou informací, kterou lze v první chvíli jen těžko přeložit do slov. Nedáváme-li váhu našim pocitům, přicházíme o velmi důležitý zdroj informací.

Jestli jsou pro vás pocity těžko uchopitelné, pak ještě hůře představitelná je intuice. Různí psychologové, filosofové i fyzici si ji představují odlišně a lze ji také různě nazývat. Pokud bychom zůstali u vědeckých pojmů, můžeme zdroj intuice nazývat jako kolektivní nevědomí, jak ho na začátku minulého stolení pojmenoval Karl Gustav Jung, nebo také globální vědomí, jak ho nazývají vědci na univerzitě v Princetonu v USA, kteří se zkoumání tohoto fenoménu věnují. Pojem kolektivní nevědomí si můžeme představit jako databanku veškerých informací, respektive duševních obsahů, existujících ve všudypřítomné energii. Lidé mají bohužel schopnost vnímání intuice většinou značně zakrnělou. U zvířat je však snadno patrná.

Emoce je naše reakce, kterou prožíváme v souvislosti s tím, co se v našem životě děje. O emocích můžeme jinými slovy také říci, že naše emoce reflektují stav, ve kterém se nacházíme ve vztahu k našim vlastním cílům a hodnotám. Můžeme prožívat například radost, která je přítomná vždy, když se nám podaří překonat něco, co nás omezovalo. Smutek oproti tomu zažíváme tehdy, když musíme v našem životě opustit překonané vazby, vztahy či představy. Hněv nás upozorňuje na nesoulad našeho vnímání s realitou takovou, jaká opravdu je. Pocit nejistoty nám říká, že potřebujeme změnit staré hodnoty. Váhání prožíváme tehdy, když se bojíme zachovat v rozporu s domnělým očekáváním společnosti či nějaké autority. Nerozhodnost nás provází vždy, když se chystáme opustit bezpečí “jistoty” a vkročit do neznáma.

Ve všem v životě existuje rovnováha. V případě rozhodování platí, že je důležité a výhodné využívat jak racionální, tak iracionální vnímání, kterými jsme vybaveni.

 

Poznámka autora: Článek je vyjmut z mé přednášky na konferenci ICTM 2011. Celý obrázek o tématu tvoří dohromady s ostatními kapitolami přednášky.