V životě neustále balancujeme mezi tím, co je dobré pro mne a co pro ostatní, kolik času chci věnovat sobě a kolik rodině, kolik dávám a kolik beru, kolik času věnuji svému tělu a kolik své duši, kdy promluvit a kdy mlčet, kdy otevřít konflikt a kdy si vytvořit jinou příležitost k řešení, …. Rovnováhu hledáme i v tom, co se mi ještě líbí a co už pro mě není přípustné. Co je pro mne doslova za hranicí a proč. Co jsou vlastně mé hodnoty, přes které nejede vlak?

Na všechny tyto otázky neexistuje žádná správná objektivní odpověď. Nenajdeme je v příručkách, nezískáme je certifikáty. Přestože mnoho lidí hledá ty správné rozumné odpovědi u autorit, kteří se tváří, že správné odpovědí znají, odpověď vždy musíme hledat v sobě – ve svých pocitech. Jiný nástroj pro tyto otázky neexistuje.

Vnímavost potřebujeme i pro svou zásadní životní otázku – kdo jsem a kam jdu? Jinak řečeno – jaký je můj potenciál a jak ho využívám? Kam bych se chtěl/a dál rozvíjet?

Bez práce s vlastními pocity se neumíme rozhodovat ke své spokojenosti. Bez vnímání svých pocitů nemůžeme být sebe-vědomí. Nemůžeme znát své hodnoty a ani hodnotu svou vlastní. Pak se nám může stát, že prodáváme lidská práva za pandu v zoo, zahraniční obchod s okupanty za svůj vlastní zisk, přírodu za své pohodlí.

V životě jsem udělala spoustu chyb. Díky těm, které jsem si uvědomila, jsem se posunula. Ty, které jsem nepochopila, nejspíš někdy zopakuji. To je život. Bez chyb není objevů. Vnímavost a ochota si přiznat i nepříjemné pocity jsou základem pro to, abych se mohla rozvíjet. Dokonce i proto, abych nemusela opakovat zkušenosti jiných lidí. Když je člověk vnímavý, nemusí platit rčení, že „z cizích chyb se člověk stejně nepoučí. Učit se vnímavosti je pro mě natolik zajímavé a široké téma, že jsem se rozhodla do toho investovat svůj život. Dělám to 13 let a pořád mě to neomrzelo. Naopak. Co jsem se naučila, to předávám dál.

Učím manažery vnímavosti. Jsou výsledky měřitelné? Ne. Je to výhodné? Rozhodně ano. Pokud vnímáte jako hodnotu to, že lidé vědí, v čem se chtějí realizovat a jsou tudíž motivovatelní nejen penězi.  Zaměstnanci sdílejí otevřeně své názory a tím umožňují lépe skládat mozaiku reality, resp. nacházet funkční řešení. Lidé respektují odlišný názor, protože si uvědomují jedinečnost svou a tudíž i ostatních. Přebírají vlastní zodpovědnost za svá rozhodnutí, takže je firma operativnější. Jaký je další podstatný důsledek? Lidé jsou šťastnější. Lépe a radostněji spolupracují, neodcházejí a firma tak šetří peníze za nábor a zaškolování, vytváří dobré jméno zaměstnavatele.

Proč tu píšu o tom, že je vnímavost a schopnost práce s pocity v lidském životě důležitá a pro firmu přínosná? Někteří klienti se mě ptají „My bychom potřebovali vědět, kolik na vašem koučinku vyděláme …“  No, zkuste to spočítat.